Duben

Duben

Tento měsíc si pro nás připravil mnoho překvapení a proměnlivé počasí bylo jedním z nich. Proto jsme měli vždy připravený záložní plán. Pokud to šlo, chtěli jsme být venku, protože po nafukovací hala zbylo už jen krásné a velké hřiště. Když nás ale déšť nutil zůstat pod střechou, tak jsme si našli spoustu jiných činností. Náš dramatický kroužek nás ani tento měsíc neochudil o své vystoupení a scénáristi Honzík Remsa a Pepinka Koldová sklidili spolu s dalšími herci obrovský aplaus před vyprodaným hledištěm. Na své si přišla i děvčata, která své rukodělné umění zhmotnila do krásných výrobků. Své ekonomické znalosti a finanční schopnosti zúročila i Viky Fejfarová, která s naprosto ledovým klidem postupně skoupila všechny známé ulice města Monopoly, čímž připisuje děvčatům bod do pomyslné genderové bitvy v naší družině. Chlapci, máme se od děvčat ještě mnoho co učit.

Krásnou chvílí pro nás všechny bylo jedno odpoledne strávené v Tiché kavárně. Tento název nemá kavárna jen tak, nýbrž proto, že v kavárně pracují lidé sluchově postižení. Proto při objednávání zákusků, zmrzliny či teplého nápoje neuslyšíte: „Co si dáte? Máte již vybráno?“, protože veškerá komunikace probíhá pouze posunky rukou. Ovšem netřeba se bát, lidé z kavárny mysleli i na ty, kteří znakovou řeč neovládají, proto je každá věc z kavárenské nabídky znázorněna i ve znakové řeči. Proto jsme se mohli naučit objednat si výborné palačinky, skvělé zákusky, čaj, limonádu a lahodnou zmrzlinu úplně bez mluvení. Byl to pro nás všechny nový, chutný a velmi zajímavý zážitek.