K podzimu neodmyslitelně patří draci a my jsme si je s dětmi v družině ve středu namalovali. Každý dostal svého draka vystřiženého ze čtvrtky. Pěkně ho namaloval podle svých představ. Pak jsme mu ještě přicvakli třásně a ocásek, to bylo radosti. Draci se tu začali nahánět a předhánět, tak jsme s nimi raději šli běhat ven. Venku nás zastihlo krásné zimní překvapení v podobě malých sněhových krupiček. Děti už se moc těší, až napadne sních a bude pořádná koulvačka.
Občas je čas na změnu a my jsme si dali hned při pondělku dramaťáček, hráli jsme si na hadrové panáčky a učili jsme se zastavit se ztišit a relaxovat i v klidu. Zakončili jsme brumendem naší oblíbené písničky El šadaj. Pak měli všichni zase chuť do práce rozdali jsme si papíry černé, šedé, bílé oranžové, a hnědé, právě takové, jakou můžou mít barvu kočičky. Pak jsme pomalinku, krůček za krůžkem společně skládali papír, pro někoho je to stále dost náročná činnost, papír pěkně uhladit, ale včichni se s tím statečně popasovali. Nakonec každý svou kočičku přivedl na svět. Domalovali jsme očička, čumáček a fousky. Kočičky byly tak nádherné, že několik dětí pokračovalo a udělaly si celé kočičí rodinky včetně malinkých koťátek. Je to radost, když se daří. Pak jsme samozřejmě běželi ven.
Trochu jsme si hráli na umělce. Nadrtili jsme nasušené javorové listy a nasypali je na předem namalovaný javor, který jsme natřeli lepidlem. Pak už jsme jen žasli, jak nám vznikla krásná podzimní krajina s javorem. Obrázek jsme potom domalovali pastelkami. Na poběhání venku je trochu času vždycky, tak jsme toho využili a protože byl pátek, tak nám to rychle uteklo.
Když máme ta řemesla, došlo i na šití. I mezi prvňáčky se našla děvčátka, která umí braurně navléknout nic, a to je co říct. Kočičky jsme ušili z černého fleezu, ne každý se chtěl s jehlou a nití kamarádit, tak kočiček bylo na začátku asi jen devět, tři s nich ještě čekají na dokončení, ale ostatní už dělají radost svým dětem. Magnetické stavebnice a Seva s legem jsou stále největší hit a odpoledne se neobejdeme bez florbalu a pořádném vyběhání na stdionu.
V pondělí a útrý jsme pracovali se dřevem, děti si nařezaly špalíčky a krychličky. Pro některé bylo toto setkání s pilkou, úplně první. Užívali s to všichni, jak chlapci, tak děvčátka a všichni svůj díl pak důkladně vyhladili na prusné mřížce a smirkovém papíru. Také jsme vytáběli kartáč pro obra, na kterém jsme si natrénovali zatloukání hřebíčků. Dalo to víc práce, než s někteří mysleli.V úterý jsme potom z kulatinky nařezané na kroužky vyrobili kolečka, děti je museli zase pěkně obrousit. Děti je přitloukli hřebíčky do špalíku a autíčka byla na světě.
Dnes jsme si povídali o tom, jak se motaly provazy a upletli jsme si krásné barevné náramky.
Ve středu se z nás stali stavitelé. Ze všech možných druhů stavebnic, z dřívek, z karet jsme s koberci vytvořili staveniště a postavili ohromnou spoustu staveb. Ta činnost dědi naprosto nadchla. Jako kařdý den zbyl čas i na pobyt venku, protože bez florbalu a fotbalu se přeci nedá žít.
V úterý jsme se ponořili do vůně levadnule. Děti ji již poznají bezpečně. Touto sušenou zklidňující bylinkou jsme plnili našité polštářky a pytlíčky, které si budete moci koupit na vánočním jarmarku. Děti je naplníly sušenou levandulkou, doplnily polyesterovými kuličkami a paní vychovatelka do pytlíčků všila poutko a voňavé kouzlo bylo na světě.
V družině máme v listopadu měsíc řemesel, děti si vyzkouší a osahají spoustu materiálů, technik a seznámí se s tradičními starými řemesly. V pondělí jsme pekli houstičky, hráli jsme si s měkkým těstem, naučili se zaplést houstičku a pak si i pěkně pochutnali. Byli z nás už šikovní pekaři.
Dnes jsme se učili písničku ,,Bůh volá na tebe,, a protože je to písnička jednoduchá a zpěvná, za chvíli už zněla celou družinou a děti samy přidávaly další sloky. Pak jsme se pustili do vyrábění. Dnes to byly sovičky z ruliček papíru. Povedly se úplně všem. Pak jsme museli rychle běžet ven, protože děti byly po víkendu přímo nabité energií a na to je běhání venku nejlepší. V družině už si pak hrály klidně, vybarvovaly omlovánky, které si samy vybraly.
Do party našich ježků jsme ještě dokončili ty kašírované. Děti byly překvapené, co dokáže vzniknout z trošky lepidla novinového papíru a vody. Již den předem jsme si nadělali tělíčka a natřeli je hnědou barvou. V pátek jsme je dokončili, nalepili jsme očika, dokreslili čumáčky a hlavně nalepili bodlinky z bukvic. Teprve teď se na nás usmívala parta ježourků. Děti byly nadšené. Sice se to neobešlo bez pár popálených prstíšků, ale nadšení z dobře vykonané práce všechno předčilo. Ještě se chystáme na houby, protože tato technika děti zaujala.
V úterý to byli papíroví ježci jako vystřihovánka, ve středu jsme si je namalovali na kaštánky bílým pernamentním fixem a ve čtvrtek jsme kašírovali ježečky z novinového papíru. Mez tím se učíme relaxovat, mnozí se neumí ani zastavit, natož s odpočinout. Venku jsme každý den, naštěstí ná počasí stále přeje.
Podzim nám přináší sladké plody, jedním z nich je hruška. My jsme se o ní naučili básničku a pak jsme trénovali jemnou motoriku trháním žlutých a zelených papírků na kousky, které jsme pak na předem namalovanou hruško nalepili. S třeťáky v úterý a s prvňáčky ve středu. A už je to tu tou žlutou krásně prozářené. Každý den chodíme aspoň na hodinku ven, trochu trénujeme a trochu otužujeme.
Podzim nám přináší spoustu plodů, hráli jsme s nimi hmatové hry, v pondělí jsme se seznámili s bukvicí, poznali jsme ji podle bodlinek a do kvítku rozviých plátků. Taky Jsme si zahráli čáru s žaludy a začali jsme číst novou knížku Míček Flíček od dr. Jana Malíka. Venku bylo sice chladno, ale to nám nezabránilo, abychom se venku proběhli zahríli florbal, zakopali do míče a poskákali na duchně. V družině jsme pak objevovali stolní hry.
Dnes jsme měli relaxaci na koberc s příběhem, pak jsme se pustili do kreslení. Nejprve jsme pokreslili papír vlnami tak, aby se protínaly. Ve vzniklých tvarech jsme hledali ukryté ryby a jiné mořské tvory. Někteří se toho zhostili skvěle, jiní si obrázek nakreslili po svém ale všichni krásně pracovali. Pak jsme přivítali v družině pana kaplana Boba. Připravili jsme mu křeslo pro hosta a on k nám na to křeslo přizval svého nejlepšího přítele o kterém nám vyprávěl. Ptal se dětí, Co si myslí, že asi tak dělá kaplan? Tak se náš milý host dozvěděl, že by měl hlídat kapli, aby v ní byl pořádek. Pak ale byly odpovědi přesnější, jako třeba, že povídá příběhy o Pánu Bohu. Děti pak kladly zajímavé otázky na které všem, se sobě vlastní laskavostí a nadhledem, odpovídal. Třeba " Proč nevidíme Boha"? Otázek byla spousta a čas nám rychle vypršel. Budeme se těšit na další setkání. Venku přestalo chvíli pršet, tak jsme to využili a běželi na chvilku ven.
Naše škola zpracovává v souvislosti s využitím webových stránek pouze taková cookies, která jsou nezbytně nutná pro zajištění provozu webových stránek a internetových služeb, a u kterých není nutno získat souhlas uživatele webu (technické a relační cookies). Pravidla cookies